vzdělávání dětí

Chceme to nejlepší vzdělávání pro naše děti – vzory příběhů vs. povinná četba ZŠ

Příběhy učí naše děti od narození. To co dětem předáme pomocí pohádek, příběhů ze života a pověstí z naší slovanské historie tvoří základ jejich budoucího pohledu na život i jejich život. Tvoří budoucnost naší planety. 

S mým studentem angličtiny, tatínkem dvou dětí, jsme měli minulý týden konverzační téma o storytellingu a povídali jsme si o vyprávění příběhů a jeho různých formách odlišných národností.

Dostali jsme se k tomu, jaká byla naše povinná četba ve školním věku a co se teď předkládá našim dětem, jako povinná četba na základní škole. Už jen to, že je povinná, musí děti odrazovat od čtení, tak jen, prosím, pozorně sledujte, kam jsme se dostali a třeba si udělejte svůj vlastní obrázek :) 

 

Porovnejte si sami, nejprve, jaká byla naše povinná četba základní školy v minulém století a co děti učila: 

Honzíkova cesta, Bohumil Říha (odvaha cestovat sám za dědečkem, podoby dětství, porovnání prostředí života ve městě a na venkově)

Ferda Mravenec, Ondřej Sekora  (spolupráce a jak se daří tomu, když se někdo skrývá za práci druhých a je lenošný)

Děti z Bullerbynu, Astrid Lindgrenová (sounáležitost, hodnoty kamarádství, pomoc jeden druhému, hry a zábava, plnění povinností v rodině)

Gabra a Málinka, Amálie Kutinová (humorný pohled na svět dětí a dospělých a jeho rozdílností, zvyky v jiných krajích v návaznosti na naše tradice)

Obrázky z dějin národa českého, Vladislav Vančura (komixově zpracované pověsti k odkazu naší historie s hrdostí na náš národ)

Staré české báje a pověsti, Ivan Olbracht (sounáležitost k naší sezmi a odkazu na naše předky a naší historii)

Babička, Božena Němcová (láska k rodině, zvyky a tradice, rodíly v životě prostých lidí a vrchnosti)

Maminka, Josef Seifert (sbírka básní o lásce k mamince)

Kouzelné slovíčko (příběh o rozdílu laskavosti a používání prosím a o hrubosti intonace a nevážení si práce ostatních)

Labyrint světa a ráj srdce, Jan Ámos Komenský (většinou ve vydání komixového nebo leporelového vydání)

Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Jaroslav Foglar (dětský svět, dobrodružství, tajemství, přátelství za protektorátu Čechy a Morava, zločiny, které nemají ujít trestu a odsouzení)

 



Osada Havranů, Eduard Štorch (život v kmenech, boje o přežití a sounáležitost, spolupráce, vzájemná ochrana a pomoc všech členů komunity)

Psohlavci, Alois Jirásek (bránění svých práv, svého prostředí a své země, odvaha a sounáležitost, víra ve vítězství za své správné přesvědčení a poselství budoucí generaci)

Ronja, dcera loupežníka, Astrid Lindgrenová (život v komunitě, přísná výchova a dohled, přátelství, odlišnosti ve společnosti, spravedlnost, pohled na rebelství)

Vinnetou a Old Shatterhand, Karel May (zvyky jiných národů, kteří žili v lásce a sounáležitosti s přírodou ve svém kmenu, představy o společnosti, kde nejsou žádné společenské třídy a všichni spolupracují a rozhodují ku prospěchu všech, narušeníní sounáležitosti velřelcem zvenčí a jeho dopady)

Staré řecké báje a pověsti, Eduard Petiška (poznání dávné historie a tzv. pohanských bohů s lidskými vlastnostmi – jsme si rovni a svůj život máme ve svých rukou)

Petr a Lucie, Romain Rolland (láska a soucit v pozadí dění 2. světové války)

 

Jestli jsem na něco zapomněla, dejte mi prosím vědět, drazí rodičové :)

A teď si pojďme porovnat, co dnes tzv. vzdělávacím systém předkládá našich dětem jako formu vzdělávání, nová forma povinné četby. 

Drazí rodiče, z toho až mrazí, co jsme dopustili nechat proniknout do škol a vzdělávání našich dětí :(

Deník malého Poseroutky (V několika dílech s dosahem na celý svět!!!!!) – být ustrašený, ponížený a šikanovaný je zde předkládáno, že je v pořádku?! vztahy v rodině, bratr se chová nepěkně k bratrovi bez pocitu soucitu a pomoci.

Harry Potter, J. K. Rollingová (Tento příběh jsem měla ráda, než mi došlo, že tato “pohádka” předkládá dětem, že soucit příbuzných nečekejte a je to tak v pořádku, pokud tě berou jako “jiného” – viz aktuálně očkovaný/neočkovaný. Že učitele se k žákům mohou chovat hrubě, přísně a ponižovat je a tak to prostě je, to je přeci život. Že všichni koho máš rád, ti kdykoli, kdokoli může nepsravedlivě vzít, včetně nejbližší rodiny, tak se pořád musíš připravovat na přežívání a ponižování okolí, téměř žádnou lásku kolem, udělej si bariéru a nikoho si k sobě nepouštěj, protože zase může umřít – na vumělé nemoci, a otravu z léků, nebo protože bojovat proti zlu nemá smysl, protože všichni stejně umřou?) 

Připravte se děti, takto to teď bude, to je vaše budoucnost?

Babička Drsňačka, David Walliams (Aha, takže babička už není ta milá osůbka, co nám podstrojuje, vypráví a s kterou se můžeme smát? Je to je drsná paní, aby byla cool, která má jen cosi přežívat? Tak to to jde s námi opravdu z kopce!)

Pan Smraďoch, David Walliams (kniha o bezdomovci, tajemství a životě, tak, jak jeje vlastně mají brát, toto bude normální realita?)

Letopisy Narnie, C. S. Lewis (ovládání, zlo, snový svět, který vlastně je bojem současného světa o přežití)

Chlapec v pruhovaném pyžamu, John Boyne (nechci snižovat utrpení lidí během 2. světové války, jen tento příběh je mimo realitu válečného dění a svádí děti k falešnému soucitu svým záměřením, nereálné náhodné přátelství u plotu koncentračního tábora)

Hobit a Pán prstenů, J. R. R. Tolkien (zlo v čiré podobě, zubožené postavy na okraji společnosti, které jednají jen na základě zvířecích pudů a jsou připravené jen na přežívání i za cenu kanibalismu, oko, které tě stále sleduje – příprava na současnost a ještě horší budoucnost?!)

Abyste nezapomněli, co a kdy máte se svými dětmi máte číst, jako to pravé s právné pro “jejich dobro”, tak tady vám to systém ještě předá např. v těchto podobách.

Každý na to může mít svůj názor a já je všechny respektuji. 

Jen se teď pojďme zamyslet: jakou formou, jakými příběhy a odkazy našeho národa a jakými knižními poklady světové literatury chceme vzdělávat naše děti? Další náměty ke vzdělávání našich dětí, jsem zmínila i v tomto článku.

Přeji pohodové dny plné radostné a vzdělávací četby :)

 

Andrea Peloušková

 

Po Baťovsku už dávno víme jak na vzdělávání :) Dejme mu smysl i online.

Pojďme učit žáky a studenty jen to, co dává smysl.

Věřím, že forma distančního vzdělávání a online výuky nám i pro ostatní předměty přinese skvělé výukové materiály. Osobně jsem ráda, že se jim konečně dostala zasloužená pozornost, bylo a je jich už skvělých spousta, jen se nevyužívaly. Už dávno je doporučuji a znám jako lektorka anglického jazyka. Že i v ostatních předmětech zdomácní pro rámcové vzdělávání smysluplné výklady kantorů a zpracování učiva studenty dle pojmů “Critical Thinking” a “Blended Learning.

Forma vzdělávání je už dávno známá a může být v ideální podobě na všech školách v aktuálním online prostředí. 

 

Stále se nám do ni ještě tochu promítá učivo, které je prakticky a z hlediska využitelnosti v životě totálně nanic. 

Díky knize První dáma Zlína, kterou jsem si nedávno se zájmem přečetla, která mi doplnila další kousek mozaiky do informací z života a práce Tomáše Bati, jsem se mohla zase ujistit, že vzdělávání je nikdy nekončící proces. Je nám stále odkazem, který byl nastolen i směrem výuky smysluplných a praktických věcí pro život. Těch které vedou k všeobecnému vzdělávání. To vše již bylo správně promyšleno před 100 lety a navazovalo na odkaz J. A. Komenského. Cestou na to však ve školství stále nějak zapomínáme a snažíme se objevovat zbytečně něco buď nového nebo přepisovat zastaralé školské vzdělávací plány.
 
V době, kdy se Tomáš Baťa rozhodl pro své zaměstnance a kolegy ve Zlíně založit své školy s výukou, která bude smysluplná. Školy, které budou připravovat děti na praktické věci pro život a práci. Nabádal ke změně vzdělávání a povzbuzoval učitele, aby při výuce rozlišovali mezi tím, co je pro život podstatné, a tím ostatním – většinou “balastem”, jenž nelze prakticky využít. Při této příležitosti poprvé použil svůj příměr k opracování habrového dřeva, který se stal později bonmotem. Dokonce jim tenkrát vyčetl, že jako vyučující jsou věrni zkostnatělým zásadám a vyučují studenty bez rozdílu obojí. Věci sice pravdivé, ale pro praxi nepotřebné, někdy až zavádějící, přirovnal k habrovému dřevu, cituji: “…i to sice od věků existuje, ale žádného truhláře z něj, kvůli jeho tvrdosti a pokroucenosti let, ani nenapadne udělat poličku, natož stůl. Truhlář ví, že habrové dřevo je náročné a podle toho se k němu po staletí chová. Nerad s ním pracuje. Zvláště, když na světě je tolik krásnějších, lépe opracovanějších druhů dřeva.”
 
Výraz habrové dřevo se stal záhy oblíbeným příměřím. Synonymem pro zdůraznění podružnosti až zbytečnosti, nebezpečného poodcházení od podstatného, vyhýbání se realitě, plýtvání časem určeným na závažnější věci, a i když ne přímo ve školství – ve Zlíně znamenal třeba i po letech opravdu mnoho. Stačilo říci habrové dřevo a každý věděl, že je potřeba najít jiný směr.
 
To mě přináší zpět do dnešní doby. Jaký smysl má záslužná práce kantorů? Měla by přeci navazovat na praktické potřeby mladých lidí, kteří budou pracovat v budoucnosti? Kantoři přeci vědí ze svých specializací na určité předměty, předávají učivo, které je často o nepotřebných detailech, vtloukají je žákům a studentům nesmyslně do hlavy v návaznosti na připravené studijní plány, při kterých mám podezdření, že se nad nimi dlouho nikdo nezamýšlel. Bohužel ani vyučující daného předmětu, nemají šanci, když jsou zavaleni zbytečnou byrokracií. Nemělo by se o nich více přemýšlet? Copak už zapomněli na formy diskuze a vyjádření názorů, pojmy jako “Critical thinking, který do výuky prostě patří a pomáhá v dalším rozvoji rozhodně více, než jen biflování zbytečností, které si žáci a studenti ukládají pouze do krátkodobé paměti nebo už je jen opisují do písemek, protože nemají smysl?
 
Už malé děti se z diskuzí a pokládání otázek k tomu, co je zajímá nebo je jim předáváno jejich formou učení, naučí více, než jim kdy základní škola může aktuálně nabídnout.
 
Přeji našim dětem lepší vzdělávání než jen opisování, přeji jim místo diktování od učitelů a to i ve vyšších ročnících, možnost dělat si zápis při poutavém výkladu učiva ať už online nebo snad brzy zase prezenčně. Přeji jim možnost zpracování a přemýšlení o informacích a jejich původech zdrojů jejich postoji, s možností o nich přemýšlet a diskutovat a možností analyzování faktů. Prostě žádné, napiš to tak jak říkám a ticho nebo dostaneš poznámku.
 
Věřím, že forma distančního vzdělávání a online výuky nám i pro ostatní předměty přinese skvělé výukové možnosti pro naše děti.
 
Přeji pohodové příjemné a smysluplné vzdělávání pro všechny.
 
Andrea Peloušková
Lektorka Anglického jazyka
Online English Tutor
Facilitator využití myšlenkových map ve vzdělávání

Zdroje: citace o pojmu opracování habrového dřeva je vyňata z knihy Marie Baťová První dáma Zlína, od autora Pavla Hajného

Vzdělávání dětí a studentů v online formě

Touha po vzdělávání a základy kritického myšlení, je to oč tu běží. 

Převratná moc poznání a vědění, proč ji naše děti nedostávají při vzdělávání na školách?

Když doučuji nebo učím AJ děti, středoškoláky i dospělé studenty, hlavně v této zvláštní době, uvědomila jsem si, že tato forma distančního nebo online vzdělávání může být i nová výzva a očista vzdělávání bez významu nebo podnětů ze strany žáků a studentů.

Může být přeci jen pro děti mnohem podnětnější při získávání vědomostí, které zajímají hlavně je, jejich tempem, jejich zájmy. Protože při online výuce už téměř vůbec není čas věnovat se jednotlivci. Není prostor odpovídat na dotazy a nechat děti o nových informacích přemýšlet. Je potřeba probrat spoustu učiva,  které je dáno školním vzdělávacím plánem. 

Asi se shodneme, že dětem je sotva známý význam slova motivace. Jejich hnací motor, touha po objevování a zkoumání věcí a informací z různých úhlů je ZVĚDAVOST.

Jakmile se v dítěti probudí při jediné otázce a odpovědi s podporou od staršího nebo dospělého poblíž v určitém okamžiku, roztočí se perpetum mobile – tryskající proud touhy po větším poznání konkrétní věci, který je téměř nezastavitelný a neukojitelný. 

Ta hlavní hnací síla na startu je podnět a odpověď  dospělého nebo dospělých kolem na položenou otázku dítěte.

Jsou tu jen dvě možnosti, jak se touha u dítěte nasměruje:

  • Buď je tato jejich přirozená zvědavost při jejich první otázce zašlapána možnými výroky jako např.: “Teď nezdržuj!” “Co je to za hloupou otázku?!” “Na to jsi ještě moc malý/malá.” Teď nemám čas ti to vysvětlovat.”
 
  • Nebo dítě dostane odpověď a další náměť k přemýšlení a che vědět víc a začne si hledat další odpovědi a souvislosti.
 
Dám vám příklad z trošku netradiční publikace, kterou bych v této oblasti za jiných okolností jistě nevyužila :)
 
Četla jsem nedávno 12 dílný svazek Pamětí Giacoma Casanovy a tam je přesně tato startovní čára touhy po vědění popsána ze zážitků Casanovy, když mu bylo 8 let. Cituji z 1. dílů pamětí, které vyšly u nás roku 1929:
 
“Bárka plula, ale tak stejnoměrně a klidně, že jsem toho ani nepozoroval. Překvapilo mne tedy na nejvyšší míru, když strom za stromem unikal mým zrakům. “Ó maminko!” zvolal jsem, “Co to? Stromy utíkají.” 
 
V tom vešli oba pánové a ptali se mně, nač myslím, že jsem tak zaražen. “Jak to přijde,” pravil jsem opět, “že stromy utíkají?” Smáli se. Matka však vzdychla a pravila smutným hlasem. “Loď se pohybuje, ne stromy. Oblékej se!” 
 
Pochopil jsem ihned příčinu tohoto zjevu, neboť můj rozum se již probouzel a vyvíjel se. Nikterak jsem se nezarazil a pravil jsem matce: “Tedy jest možno, že se ani slunce nepohybuje, nýbrž naše země se točí od západu k východu.” Má dobrá matka se zděsila takového nesmyslu, pan Grimani litoval mé omezenosti a já tu stál zaražen, smuten a blízek pláče.” Pan Baffo mi však dodal mysli. Pojal mne do náruče, políbil mne něžně a řekl: “Máš pravdu, milé dítě. Slunce se nepohybuje, neboj se; užívej jen svého rozumu na nech lidi, ať se smějí!”
 
Stačilo málo a Casanova, proslavený spíše v jiné oblasti, by nebyl mezi nejlepšími osvícenci 18. stolení, pro jen toto možné utnutí jeho zvědavosti a přemýšlení o věcech kolem již ve svém dětství.
 
Děti se učí přes obrázky a svět kolem ruku v ruce s vizualizací ve svých kresbách. To co teď mohou doma získat je individuální výuka a učení jejich tempem a jejich “metodami”. Zkuste jim věci vysvětlit formou obrázku nebo schématu a uvidíte, jak rychle to pochopí a kolik souvislostí je k tomu napadne. 
 
Věřím, že i vám tato forma radikálně zkrátí čas studia s dětmi minimálně o několik desítek minut až hodin při srovnání s vysvětlením látky pouze slovní formou.
 
Děti jsou jako houba, nasávají své informace obrázky a pomocí barevných schémat, představte si třeba myšlenkové mapy nebo Sketchnotes zápisky.
 
Tradiční hledání souvislostí v jejich zvídavých dětských otázkách, v našem světě pomoci metody 6W, nabírá právě při tom otáčky prohlubování vědomostí.
Pomocí nich jim snáze nabíhají další souvislosti a způsob jejich formy učení, která jim rozvíjí barevnou paletu jejich přirozený svět třeba při výuce historie, letopočtů a souvislostí v dějiních.

 

 

 

Přeji tedy našim dětem, hodně trpělivosti a pochopení. Hlavně při ukojení této touhy po vzdělávání od všech vyučujících, ať prezenčně nebo na distanční výuce, rodině a dospělých kolem nich. 
 
Jsou to právě oni, kdo tvoří náš budoucí nový svět a potřebují umět přemýšlet, třídit informace a mít dovednosti posouzení faktů, nejlépe formou kritického myšlení.
 
 
 
Lektorka AJ, English Tutor
Edukátorka, poradce vzdělávání a studijních dovedností