povinná četba

Chceme to nejlepší vzdělávání pro naše děti – vzory příběhů vs. povinná četba ZŠ

Příběhy učí naše děti od narození. To co dětem předáme pomocí pohádek, příběhů ze života a pověstí z naší slovanské historie tvoří základ jejich budoucího pohledu na život i jejich život. Tvoří budoucnost naší planety. 

S mým studentem angličtiny, tatínkem dvou dětí, jsme měli minulý týden konverzační téma o storytellingu a povídali jsme si o vyprávění příběhů a jeho různých formách odlišných národností.

Dostali jsme se k tomu, jaká byla naše povinná četba ve školním věku a co se teď předkládá našim dětem, jako povinná četba na základní škole. Už jen to, že je povinná, musí děti odrazovat od čtení, tak jen, prosím, pozorně sledujte, kam jsme se dostali a třeba si udělejte svůj vlastní obrázek :) 

 

Porovnejte si sami, nejprve, jaká byla naše povinná četba základní školy v minulém století a co děti učila: 

Honzíkova cesta, Bohumil Říha (odvaha cestovat sám za dědečkem, podoby dětství, porovnání prostředí života ve městě a na venkově)

Ferda Mravenec, Ondřej Sekora  (spolupráce a jak se daří tomu, když se někdo skrývá za práci druhých a je lenošný)

Děti z Bullerbynu, Astrid Lindgrenová (sounáležitost, hodnoty kamarádství, pomoc jeden druhému, hry a zábava, plnění povinností v rodině)

Gabra a Málinka, Amálie Kutinová (humorný pohled na svět dětí a dospělých a jeho rozdílností, zvyky v jiných krajích v návaznosti na naše tradice)

Obrázky z dějin národa českého, Vladislav Vančura (komixově zpracované pověsti k odkazu naší historie s hrdostí na náš národ)

Staré české báje a pověsti, Ivan Olbracht (sounáležitost k naší sezmi a odkazu na naše předky a naší historii)

Babička, Božena Němcová (láska k rodině, zvyky a tradice, rodíly v životě prostých lidí a vrchnosti)

Maminka, Josef Seifert (sbírka básní o lásce k mamince)

Kouzelné slovíčko (příběh o rozdílu laskavosti a používání prosím a o hrubosti intonace a nevážení si práce ostatních)

Labyrint světa a ráj srdce, Jan Ámos Komenský (většinou ve vydání komixového nebo leporelového vydání)

Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Jaroslav Foglar (dětský svět, dobrodružství, tajemství, přátelství za protektorátu Čechy a Morava, zločiny, které nemají ujít trestu a odsouzení)

 



Osada Havranů, Eduard Štorch (život v kmenech, boje o přežití a sounáležitost, spolupráce, vzájemná ochrana a pomoc všech členů komunity)

Psohlavci, Alois Jirásek (bránění svých práv, svého prostředí a své země, odvaha a sounáležitost, víra ve vítězství za své správné přesvědčení a poselství budoucí generaci)

Ronja, dcera loupežníka, Astrid Lindgrenová (život v komunitě, přísná výchova a dohled, přátelství, odlišnosti ve společnosti, spravedlnost, pohled na rebelství)

Vinnetou a Old Shatterhand, Karel May (zvyky jiných národů, kteří žili v lásce a sounáležitosti s přírodou ve svém kmenu, představy o společnosti, kde nejsou žádné společenské třídy a všichni spolupracují a rozhodují ku prospěchu všech, narušeníní sounáležitosti velřelcem zvenčí a jeho dopady)

Staré řecké báje a pověsti, Eduard Petiška (poznání dávné historie a tzv. pohanských bohů s lidskými vlastnostmi – jsme si rovni a svůj život máme ve svých rukou)

Petr a Lucie, Romain Rolland (láska a soucit v pozadí dění 2. světové války)

 

Jestli jsem na něco zapomněla, dejte mi prosím vědět, drazí rodičové :)

A teď si pojďme porovnat, co dnes tzv. vzdělávacím systém předkládá našich dětem jako formu vzdělávání, nová forma povinné četby. 

Drazí rodiče, z toho až mrazí, co jsme dopustili nechat proniknout do škol a vzdělávání našich dětí :(

Deník malého Poseroutky (V několika dílech s dosahem na celý svět!!!!!) – být ustrašený, ponížený a šikanovaný je zde předkládáno, že je v pořádku?! vztahy v rodině, bratr se chová nepěkně k bratrovi bez pocitu soucitu a pomoci.

Harry Potter, J. K. Rollingová (Tento příběh jsem měla ráda, než mi došlo, že tato “pohádka” předkládá dětem, že soucit příbuzných nečekejte a je to tak v pořádku, pokud tě berou jako “jiného” – viz aktuálně očkovaný/neočkovaný. Že učitele se k žákům mohou chovat hrubě, přísně a ponižovat je a tak to prostě je, to je přeci život. Že všichni koho máš rád, ti kdykoli, kdokoli může nepsravedlivě vzít, včetně nejbližší rodiny, tak se pořád musíš připravovat na přežívání a ponižování okolí, téměř žádnou lásku kolem, udělej si bariéru a nikoho si k sobě nepouštěj, protože zase může umřít – na vumělé nemoci, a otravu z léků, nebo protože bojovat proti zlu nemá smysl, protože všichni stejně umřou?) 

Připravte se děti, takto to teď bude, to je vaše budoucnost?

Babička Drsňačka, David Walliams (Aha, takže babička už není ta milá osůbka, co nám podstrojuje, vypráví a s kterou se můžeme smát? Je to je drsná paní, aby byla cool, která má jen cosi přežívat? Tak to to jde s námi opravdu z kopce!)

Pan Smraďoch, David Walliams (kniha o bezdomovci, tajemství a životě, tak, jak jeje vlastně mají brát, toto bude normální realita?)

Letopisy Narnie, C. S. Lewis (ovládání, zlo, snový svět, který vlastně je bojem současného světa o přežití)

Chlapec v pruhovaném pyžamu, John Boyne (nechci snižovat utrpení lidí během 2. světové války, jen tento příběh je mimo realitu válečného dění a svádí děti k falešnému soucitu svým záměřením, nereálné náhodné přátelství u plotu koncentračního tábora)

Hobit a Pán prstenů, J. R. R. Tolkien (zlo v čiré podobě, zubožené postavy na okraji společnosti, které jednají jen na základě zvířecích pudů a jsou připravené jen na přežívání i za cenu kanibalismu, oko, které tě stále sleduje – příprava na současnost a ještě horší budoucnost?!)

Abyste nezapomněli, co a kdy máte se svými dětmi máte číst, jako to pravé s právné pro “jejich dobro”, tak tady vám to systém ještě předá např. v těchto podobách.

Každý na to může mít svůj názor a já je všechny respektuji. 

Jen se teď pojďme zamyslet: jakou formou, jakými příběhy a odkazy našeho národa a jakými knižními poklady světové literatury chceme vzdělávat naše děti? Další náměty ke vzdělávání našich dětí, jsem zmínila i v tomto článku.

Přeji pohodové dny plné radostné a vzdělávací četby :)

 

Andrea Peloušková

 

Může být škola základ života?

“Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.” Mark Twain

Jedna z mála výhod této “doby” je, že děti mají přístup k různým zdrojům informací v jakékoli formě vzdělávání, kterou si i sami mohou vybírat. Dle svému věku a svým zájmům si vyhledávat a směřovat svou pozornost na informace a vzdělání, které je zajímá. Touto svou formou vzdělávání se děti sami posunují bleskovou rychlostí. Je to vzdělávání pro děti a dětem na míru, které už dávno nabízí např. vzdělávací zařízení typu Sommerhill School.

Stačí je jen nechat vybrat, případně lehce navést směrem, který je aktuálně zajímá, kde si chtějí sami rozšířit obzory. Stačí jim připravit podnětné prostředí doma nebo venku. 

Osobně jsem dokonce po minulém ukončení školního roku v návaznosti na nevýuku v onlinu a v téměř mizivém vědomostním posunu ze strany školy, volila pro svého mladšího syna další vzdělávání formou unschoolingu po dokončení ZŠ.

Nejdůležitější pro vzdělávání je hlavně podnětné vzdělávání, kde se můžete ptát, zjišťovat si a diskutovat o věcech situacích kolem, dozvídat se z různých zdrojů, prozkumávat, pozorovat a hlavně ptát se na to co vás zajímá. Teprve pak si na vše můžete udělat svůj názor a správný úsudek. Toto je forma kritického myšlení: zjišťování, posuzování, diskutování a utvoření úsudku ze všech zdrojů. Ale hlavně ne jen z knih, písemných záznamů, či digitálních záznamů, ale ze skutečných věcí kolem, které si mohou osahat, prozkoumat, rozebrat, vylézt na ně – strom, prolézačka apod. 

Představte si, jak by fungovalo, kdyby vaše drahé dítko chtělo být šéfkuchařem nebo cukrářkou a dostalo by jen knihy, kde by to vše mělo nastudovat. Žádné ukázky, žádná možnost výběru ingrediencí nebo surovin na tržišti, žádné zkoušení v kuchyni, žádné smýchání surovin a pozorování jejich konzistence a vzájemného propojení. No tak to by byl totální propadák, ne? Co by pak uměly, kdyby šly jen s teorií vařit nebo péct?  

Nebo učit se cizí jazyk jen z knih, jen papouškovat slovíčka a fráze, nemluvit s ostatními lidmi a nedávat do toho své názory, nevyjadřovat své emoce. Jak bychom se pak domluvili?

Proto největší váhu pro zapamatování věcí, která je běžně známá při vzdělávání, je spojení více forem vzdělávání, teorie, praxe a ověření pokusem/zkušeností a silný zájem o téma, předmět apod. pro posun ve vědomostech, jejich nabytí a zapamatování.

Schéma přístupu k učení a poměr aktivity pro získání a ukládání informací do paměti pro připomenutí, či osvěžení paměti vidíte zde:

 

Pro naši generaci dětí je teď právě výhodou, že je neovlivňuje jen jedna paní učitelka/jeden pan učitel a jedna učebnice na předmět dle ŠVP (školského vzdělávacího plánu) v utváření názoru na jednu oblast života, ale více lidí a podnětů kolem. Děti si nyní mají možnost nastudovat více zdrojů a jinou formou: videa, články, podložené odborné studie z praxe na internetu apod.

Když se loni přesunula výuka do distančního vzdělávání, začali si všichni vyučující uvědomovat, že ty staré nebo stokrát přetištěné učebnice mají téměř nulovou možnost digitální podoby, i když už se o něm desetiletí diskutuje. Ani existující skvělé učebnice AJ s 100% online materiálů, tak jak už je dávno znám z mých začátku výuky jako lektorka AJ, se téměř nevyužívají pro distanční výuku nebo sdílení úkolů a materiálů v digitální podobě pro ulehčení všech zúčastněných, a to bohužel ani na VŠ. Verze s tímto online prostředím, je totiž většinou třeba o 100 Kč dražší, tak to se nakupovat nebude. Ani vám, ani rodičům nedají na výběr, jestli si chcete připlatit za přístup na online stránky navíc.

Sama si pamatuji, že když jsem chtěla loni vypomáhat při doučování dětí a pomáhat rodičům, byla jsem vyžadováno, že online materiály nejsou, tak si jen mám něco k tématu najít na internetu. To asi není ta správná cesta, kde jsou ty učebnice, které mají dětem, rodičům i vyučujícím zjednodušit práci a být motivační pro studium?

Mému synovi místo práce s učebnicí Dějepisu a online sdílením školních materiálů byl dějepis předáván studiem úryvků z časopisu Epocha téměř nečitelně zkopírovaných, formou absolutně nepodložených faktů, mnohdy bych řekla až historického bulváru. Materiály vhodné spíše pro někoho, kdo už má prohloubené znalosti historie a chce si počíst zajímavosti. A možnosti, zda se dají informace napojit na nabyté vědomosti nebo jen přidávat do diskuzí jako námět k zamyšlení či zasmání. Nemluvě o tom, že tyto články, jsem i jako dospělák musela párkrát pročíst, abych pochopila, co mi “chce básník říci” a ujasila si, zda to, či ono z toho můžu předat svému synovi k jeho všeobecnému vzdělání a znalostem historických událostí a osobností. A to jsme z toho měli dělat výpisy do sešitu! Často jsem se s ním dohadovala, že tohle se přeci nemůže učit o historii a hledali jsme jiné zdroje. 

Chci, aby mé děti, měli přesnější zdroje, stejně tak jim budu dávat i jiné knihy k četbě, než jim teď školní systém podsouvá, aby z nich byly ušlápnuté. nešťastné chudinky, protože takový je život. Zamysleli jste se někdy nad tím? Prosím, porovnejte si sami ;)

Ale často jsme byli právě v rozporu s tím, co pak paní učitelka nechce a pak jsme měli špatné známky. Špatné známky za to, že hledáme informace a zajímáme se o přesnější fakta? Takže dělej co máš a nepřemýšlej? Uč se klidně i totální hlouposti? 

Takhle se mají naše děti a studenti učit? 

Troufnu si tedy říct, že to co se teď děje snad je pro dobro naší budoucí generace našeho národa, která bude ovlivňovat pracovní a společenský svět i dění na naší planetě Zemi. Že děti si sami ujasní, kde, s kým a z čeho se budou učit. Co a kdo pro ně bude věrohodnější zdroj. Ráda jim v tom pomohu návodem nebo radou, jak se učit a jak si roztřídit informace.

Přeji pohodové dny

 

Andrea

Lektorka AJ

Edukátorka, poradce vzdělávání a studijních dovedností

Facilitátorka použití myšlenkových map pro studijní dovednosti

 

Doporučená literatura pro lepší zapamatování si vědomostí:

Myšlenkové mapy pro děti, Tony Buzan

Myšlenkové mapy, Tony Buzan